Slovosled v jednoduché větě
Základními větnými členy jsou podmět a přísudek. Kromě toho věta obvykle obsahuje slova označující podmět a přísudek, např.
- podmět (další rozvíjející větný člen) + přísudek (další rozvíjející větný člen)
Nowy autobus zatrzymał się na przystanku.
Tázací věty v polštině začínají částicí
- Na přísudek se ptáme pomocí částice
czy , kterou přidáváme do oznamovací věty. Slovosled ve větě zůstává stejný:Czy + podmět (další rozvíjející větný člen) + přísudek (další rozvíjející větný člen)?Czy idziesz jutro do pracy? Czy autobus zatrzymuje się na tym przystanku?
- Na doplněk se ptáme pomocí různých tázacích zájmen, např.
jaki, który, jak, kiedy, gdzie, dokąd, dlaczego, kogo/czego . Po zájmenu se obvykle vyskytuje podmět a poté přísudek:- Tázací zájmeno + podmět (další rozvíjející větný člen) + přísudek (další rozvíjející větný člen)?
Kiedy dzieci wyjeżdżają na wakacje? Która książka najbardziej ci się spodobała?
- Na podmět se ptáme pomocí tázacího zájmena:
kto/co , po kterém následuje přísudek:Kto/co + přísudek (další rozvíjející větný člen)?Co leży na stole? Kto jest pierwszy na mecie?
- Na vlastnost vyjádřenou jmenným tvarem slovesa se ptáme pomocí tázacích zájmen:
który, jaki, kim/czym . Za těmito zájmeny následuje spona, dále pak podmět:Jaki/który, kim/czym + spona + podmět (další rozvíjející větný člen)?Kim jest Marcin? Jaki jest ten drugi pokój?
syntax.simple_sentence.title2
Pořadí zvratného zájmena
Pokud je sloveso na konci věty, zájmeno
Zájmeno
Podmět
Podmět je hlavní částí věty, která pojmenovává vykonavatele činnosti. Typický podmět se vyskytuje v 1. pádě a odpovídá na otázky:
Kobieta idzie do pracy. Liście opadają z drzew. Ktoś zapukał do drzwi. Oni interesują się teatrem.
Podmět může být také vyjádřen jiným slovním druhem ve významu podstatného jména: přídavným jménem nebo číslovkou, např.
Podmět se může skládat ze dvou nebo více slov použitých v 1. pádě a spojených spojkou
Filip i Beata idą na koncert. Brzozy, dęby i sosny rosły w tym lesie.
Několikanásobný podmět může být vyjádřen pomocí dvou slov spojených předložkou
Nevyjádřený podmět se vyskytuje ve větě bez uvedených zájmen 1. a 2. osoby jednotného nebo množného čísla. Nevyjádřený podmět si lze domyslet na základě tvaru přísudku, např.
(Ja) Dzwoniłem do ciebie. (My) Dużo podróżujemy.
Podmět ve 2. pádě se vyskytuje u sloves, která označují nadbytek nebo nedostatek něčeho, a také v konstrukcích s číslovkami, např.
Wody w rzekach przybywa. Sześć samochodów stało na parkingu.
Přísudek
Přísudek je nejdůležitější částí věty, která rozhoduje o podmětu, tj. označuje jeho činnost, stav nebo vlastnost a odpovídá na otázky:
Přísudkem je obvykle osobní sloveso v různých časech (přítomný, budoucí, minulý) oznamovacího, rozkazovacího a podmiňovacího způsobu, např.
Magda i Beata robią zakupy. Oni byli w Warszawie. Znajdź przepis na sernik w Internecie. Przeczytałbym tę książkę, jest ciekawa.
Slovesný tvar přísudku závisí na typu podmětu. Pokud se podmět nachází v 1. pádě, pak se přísudek s podmětem shoduje s jeho osobou a číslem. V minulém čase, v budoucím složeném čase a v podmiňovacím způsobu se pak shoduje rovněž s jeho rodem, např.
Ja kupię kwiaty, a ty upiecz sernik. Monika poszła do szkoły.
Ve větách s několikanásobným podmětem se přísudek vyskytuje v množném čísle, např.
Jabłka, grusze i pomarańcze leżą na stole. Dziewczynki i chłopcy kąpią się w rzece. Magda z koleżanką piją herbatę.
Pokud je podmět vyjádřen podstatným jménem v množném čísle označující muže nebo osoby jiného pohlaví, pak přísudek v minulém čase, v budoucím složeném čase a v podmiňovacím způsobu označuje tvar mužského osobního rodu. Ostatní podstatná jména se pak nachází v ne-mužském osobním rodě.
Państwo Nowakowie wrócili z Poznania. Marcin z Beatą poszli do kina. Książki i zeszyty leżały na stole. Studenci chętnie wyjechaliby nad morze.
U podmětu ve 2. pádě se přísudek vždy vyskytuje ve 3. osobě jednotného čísla, zatímco v minulém čase, v budoucím složeném čase a v podmiňovacím způsobu má tvar středního rodu, např.
Zabrakło nam pieniędzy. Pięciu studentów uczyło się języka polskiego.
Dalším typem přísudku je jmenný přísudek, který odpovídá na otázku:
Dzień był słoneczny. Magda jest nauczycielką. Brat został lekarzem. Kuba jest taki. Monika była pierwsza na mecie. Nagle zrobiło się ciemno.
V 7. pádě se nachází jmenný tvar slovesa vyjádřený pomocí podstatného jména a osobního zájmena, např.
Jmenný tvar slovesa vyjádřený pomocí přídavného jména, přivlastňovacího nebo ukazovacího zájmena a řadové číslovky se vyskytuje v 1. pádě a v rámci rodu a čísla se shoduje s podmětem, např.
Třetím typem přísudku je modální přísudek, který se skládá z osobní formy modálního slovesa
Musisz przeczytać tę książkę. Pies chce pić. Tutaj można mówić głośno. Należy podziękować wszystkim. Nie trzeba się spóźniać.
Předmět
Předmět je ve většině vět závislý na slovesech. Předmět odpovídá na pádové otázky:
Córka pomaga (komu?) matce. Kocham (kogo?) go. Czekamy (na kogo?) na ciebie. Rozmawiamy (o czym?) o pogodzie. Magda spotkała się (z kim?) z Beatą.
Sloveso může mít poměrně často více než jeden předmět, např.
Sloveso předmětu poskytuje odpovídající gramatický tvar, tj. určený pád.
2. pád
kogo/czego?
Sloveso | Příklady použití |
---|---|
3. pád
komu/czemu?
Sloveso | Příklady použití |
---|---|
4. pád
kogo/co?
Sloveso | Příklady použití |
---|---|
7. pád
kim/czym?
Sloveso | Příklady použití |
---|---|
6. pád
o kim/czym?
Sloveso | Příklady použití |
---|---|
Předmět se v kladné větě užívá ve 4. pádu, v záporné větě pak ve 2. pádu.
Kladné věty - 4. pád | Záporné věty - 2. pád |
---|---|
Spojení přídavného jména s podstatným jménem
Přídavné jméno je s podstatným jménem ve shodě, což znamená, že se mu přizpůsobuje podle rodu, čísla a pádu. Přídavné jméno má v jednotném čísle tři rody: mužský, např.
Přídavná jména a podstatná jména se skloňují podle různých vzorů skloňování a mají různé koncovky.
Jednotné číslo
r. mužský | r. ženský | r. střední | |
---|---|---|---|
1. pád | |||
2. pád | |||
3. pád | |||
4. pád | |||
7. pád | |||
6. pád |
Množné číslo
r. mužský osobní | r. ne-mužský osobní | |
---|---|---|
1. pád | ||
2. pád | ||
3. pád | ||
4. pád | ||
7. pád | ||
6. pád |
Spojení přídavného jména s podstatným jménem životným (označujícím lidi a zvířata) ve 4. pádě jednotného čísla mužského rodu má tvar 2. pádu, např.
Spojení přídavného jména s podstatným jménem v mužském osobním rodě (označujícím muže nebo osoby jiného rodu) ve 4. pádě množného čísla přijímá tvar 2. pádu, např.
Pokud přizpůsobíme rod, číslo a pád, lze stejným způsobem spojit podstatné jméno s jinými názvy, které vyjadřujeme následovně:
- přivlastňovacím zájmenem, např.
twój brat, nasza rodzina, moje mieszkanie - ukazovacím zájmenem, např.
ten rower, ta dziewczyna, te imieniny - tázacím zájmenem, např.
jaki koncert? jaka pogoda? jakie spodnie? - řadovou číslovkou, např.
pierwszy rok, piąta godzina, trzecie miejsce
Uvedená zájmena a řadové číslovky se skloňují podle stejného vzoru jako u přídavných jmen, např.
Pořadí zájmen a řadových číslovek je přesně definováno, nachází se vždy před podstatným jménem, např.
Pořadí přídavného jména závisí na jeho významu. Pokud označuje nestálou (kvalitativní) vlastnost, předchází mu podstatné jméno, např.
Spojení podstatného jména s podstatným jménem ve 2. pádě
Dalším rozvíjejícím větným členem ve tvaru podstatného jména může být i jiné podstatné jméno, např.
Další rozvíjející větný člen ve 2. pádě má následující koncovky:
Jednotné číslo
r. mužský | r. ženský | r. střední | |||
---|---|---|---|---|---|
-a -u | -y -i | -a |
Množné číslo
r. mužský | r. ženský | r. střední | |||
---|---|---|---|---|---|
-ów -i/-y | - -i/-y | - |
Další rozvíjející větný člen ve 2. pádě má různé významy a odpovídá na různé otázky. Nejčastěji:
- má kvalitativní význam a odpovídá na otázku
jaki/jaka/jakie? , např.język gestów, koncert muzyki klasycznej, miejsce spotkań. - označuje příslušnost a odpovídá na otázku
czyj/czyja/czyje? , např.dom rodziców, pokój córki, powieść Olgi Tokarczuk. - vyskytuje se po podstatných jménech, která označují množství a odpovídá na otázku
czego? , např.szklanka cukru, filiżanka kawy, kilogram jabłek .
Spojení číslovky s podstatným jménem
Tvar číslovky ve spojení s podstatným jménem závisí na čísle, které pojmenovává a také na rodě podstatného jména, s kterým se pojí.
Číslovka
Číslovka
r. mužský osobní | ne-mužský osobní rod a střední rod | r. ženský |
---|---|---|
Tvary
Číslovky
r. mužský osobní | r. ne-mužský osobní |
---|---|
Tvary ne-mužského osobního rodu
V mužském osobním rodě máme dva tvary. Tvary
Číslovky, které označují číslice od 5 do 900, se vyskytují ve dvou tvarech: v mužském osobním a ne-mužském osobním rodě. Oba tvary se pojí s podstatnými jmény ve 2. pádě množného čísla.
r. mužský osobní | r. ne-mužský osobní |
---|---|
Pokud je vícečlenná číslovka zakončena slovem
Podstatná jména v množném čísle mají následující koncovky.
r. mužský | r. ženský | r. střední | |||
---|---|---|---|---|---|
-ów -i/-y | - -i/-y | - |
Souřadně spojené věty
Souřadně spojené věty se skládají ze dvou jednoduchých vět, které se vzájemně významově doplňují, přestože jsou na sobě gramaticky nezávislé. Mohou se sloučit přímo, např.
Rozlišujeme několik typů souřadně spojených vět, ve kterých se nachází přesně určené spojky.
Druh věty | Významový vztah mezi větami | Spojky | Příklad věty |
---|---|---|---|
slučovací | obsahy vět, které jsou součástí větného spojení, se slučují | ||
vylučovací | obsahy vět, které jsou součástí větného spojení, se vzájemně vylučují | ||
odporovací | obsahy vět, které jsou součástí větného spojení, si navzájem odporují | ||
důsledkový | obsah druhé věty vyplývá z obsahu první věty |
Souvětí podřadná
Souvětí podřadné se skládá ze dvou na sobě závislých vět - věty hlavní (na kterou se ptáme) a věty vedlejší (která na otázku odpovídá). Věta vedlejší nahrazuje (nebo doplňuje) nevyjádřenou část věty hlavní, např. podmět, přísudek, přívlastek, předmět, příslovečné určení.
Známe několik druhů podřadných souvětí.
Druh věty | Významový vztah mezi větami | Příklad věty |
---|---|---|
Podmětná | Vedlejší věta, která vyjadřuje podmět věty hlavní a odpovídá na otázky: | |
Přísudková | Vedlejší věta, která vyjadřuje přísudek věty hlavní a odpovídá na otázky: | |
Přívlastková | Vedlejší věta, která vyjadřuje přívlastek věty hlavní a odpovídá na otázky: | |
Předmětná | Vedlejší věta, která vyjadřuje předmět věty hlavní a odpovídá na otázky: | |
Příslovečná účelu | Vedlejší věta, která vyjadřuje příslovečné určení účelu věty hlavní a odpovídá na otázky: | |
Příslovečná času | Vedlejší věta, která vyjadřuje příslovečné určení času věty hlavní a odpovídá na otázky: | |
Příslovečná místa | Vedlejší věta, která vyjadřuje příslovečné určení místa věty hlavní a odpovídá na otázky: | |
Příslovečná příčiny | Vedlejší věta, která vyjadřuje příslovečné určení příčiny věty hlavní a odpovídá na otázky: | |
Příslovečná způsobu | Vedlejší věta, která vyjadřuje příslovečné určení způsobu věty hlavní a odpovídá na otázky: | |
Příslovečná přípustky | Vedlejší věta, která vyjadřuje příslovečné určení přípustky věty hlavní a odpovídá na otázky: | |
Příslovečná podmínková | Vedlejší věta, která vyjadřuje příslovečné určení podmínky věty hlavní a odpovídá na otázky: |
Pořadí vět ve větě podřadné
Věta vedlejší se může nacházet:
- po větě hlavní, např.
Nie byłam w pracy (dlaczego?), ponieważ źle się czułam. - před větou hlavní, např.
Ponieważ źle się czułam, nie byłam w pracy (dlaczego?). - uvnitř věty hlavní, např.
Książka (która?), którą kupiłam, była ciekawa.