Zájmena

Zájmeno je ohebný slovní druh, který zastupuje jakýkoliv jiný slovní druh (např. podstatné jméno, přídavné jméno, příslovce, číslovku) vyjma sloves. Plní také jejich funkci ve větě. Skloňování zájmen závisí na tom, jaký slovní druh zastupují.

Osobní zájmena

Osobní zájmena zastupují podstatná jména. Krátké tvary osobních zájmen mi, cię, ci, go, mu nestavíme na začátek ani na konec věty. Zájmena niego, niemu, niej vystupují pouze po předložkách. Zájmena ja, ty, my, wy (osobní zájmena v 1. a 2. osobě jednotného i množného čísla) nepoužíváme ve funkci podmětu - význam zájmena vyjadřuje koncovka slovesa (větného přísudku), např. Czytałem gazetę. místo Ja czytałem gazetę. Ve větě používáme zájmena pouze v situaci, kdy chceme zdůraznit, že právě tato osoba (tyto osoby) vykonává ve větě vyjádřenou činnost.

Skloňování osobních zájmen

Jednotné číslo

Množné číslo

Tázací zájmena

Tázacími zájmeny zjišťujeme informace o podmětu nebo jeho vlastnostech, např.: kto?, co?, jaki?, który?

Skloňování zájmena kto

Skloňování zájmena co

Skloňování zájmena jaki

Jednotné číslo

Množné číslo

Skloňování zájmena ktory

Jednotné číslo

Množné číslo

Neurčitá zájmena

Neurčitá zájmena jsou často zakončená na -ś: coś, jakiś, jakaś, jakieś, czyjś, kiedyś, ktoś, któraś, gdzieś.

Ve většině případů jsou odvozena od zájmen tázacích: kto? → ktoś, co? → coś, jaki? → jakiś

Neurčitými zájmeny vyjadřujeme nejen neurčitost ve vztahu k místu, osobě, času a vlastnosti, ale zdůrazňujeme také skutečnost, že se může jednat o libovolné místo, osobu apod.

Záporná zájmena

Záporná zájmena slouží k tvoření záporných vět. V polštině se používá dvojitý zápor. Např.: Nigdzie nie byłem.

Záporná zájmena jsou většinou odvozena od zájmen tázacích: kto → nikt, co → nic, gdzie → nigdzie

Dvojitý zápor

Dvojitý zápor vznikne použitím negovaného slovesa a záporného zájmena, např. nic + nie kupować. Např.:

A może nigdzie nie jedziemy?

Nigdy nie widziałem żubra na własne oczy.

Nic interesującego nie znalazłem.

Přivlastňovací zájmena

Přivlastňovací zájmena vyjadřují přináležitost dané osoby nebo předmětu k jiné osobě nebo předmětu. Skloňujeme je jako přídavná jména, to znamená, že zájmeno se mění podle gramatického rodu podstatného jména, jaké po něm následuje.

Skloňování zájmen mój, twój

Kratší tvary (např. ma, me, mej, twe) mají knižní charakter a používají se zřídka.

Jednotné číslo

Množné číslo

Skloňování zájmen nasz, wasz

Jednotné číslo

Množné číslo

Skloňování zájmen jego, jej, ich

Tato zájmena se neskloňují - mají tentýž tvar pro všechny rody a pády.

Jednotné číslo

Množné číslo (všechny rody)

Ukazovací zájmena

Ukazovací zájmena se vztahují k pojmům nebo jejich vlastnostem, které jsme poznali dříve z kontextu. Např. zájmena ten, ta, to skloňujeme podobně jako přídavná jména. Používáme je k vyčlenění dané osoby nebo předmětu z větší skupiny osob nebo souboru předmětů.

Skloňování zájmen ten, ta, to

Jednotné číslo

Množné číslo

Zvratné zájmeno się (siebie)

Zvratná zájmena pojíme se slovesy. Používáme je v situacích, kdy podmět vykonal činnost sám na sobě, tzn. je-li podmět a předmět tentýž. Zájmeno się nemá tvar 1. pádu a používáme jej v identickém tvaru v jednotném i množném čísle. Delší tvar siebie používáme, když na zájmeno klademe důraz výpovědi.

Skloňování zájmena się (siebie)

Vykání / Oslovování prostřednictvím pan/pani/państwo

V oficiálních (formálních) situacích v polštině vykáme - neznámou i známou dospělou osobu oslovujeme prostřednictvím slov pan/pani/państwo. Nejčastěji takto oslovujeme neznáme osoby, s nimiž se setkáváme poprvé a kterým vyjadřujeme úctu (starší osoby, autority...). Osobám blízkým, rodinným příslušníkům, přátelům a dětem tykáme - oslovujeme je pomocí zájmena ty a sloves v druhé osobě (např. Jak się masz?), přičemž zájmeno "ty" není v těchto situacích vyjádřeno přímo (viz výše).

pan (mužský rod, jednotné číslo)

• Czy pan jest Polakiem? Czy pan mówi po polsku? Czy pan mieszka w Krakowie?

pani (ženský rod, jednotné číslo)

• Czy pani jest Polką? Czy pani mówi po polsku? Czy pani mieszka w Krakowie?

państwo (mužský a ženský rod, množné číslo)

• Czy państwo pracują tutaj?
• Czy państwo są Polakami?
• Czy państwo mówią po polsku?

S podstatnými jmény pan/pani se pojí sloveso ve třetí osobě jednotného čísla. Např.: Jak się pan/pani nazywa? Czy pani jest Polką? Czy pan/pani mówi po polsku? Czy pan/pani mieszka w Krakowie?

S podstatným jménem "państwo" se pojí sloveso ve třetí osobě množného čísla. Např.: państwo

Tvary pan/pani/państwo používáme např. v oficiálních situacích, kontaktech podřízeného s nadřízeným: Witam pana/panią w naszym biurze. Tutaj jest pana/pani komputer.

Oslovování pomocí adresativních forem pan/pani/państwo používáme také v pozdravech a zdvořilostních obratech. Např.:

• Dzień dobry. – Dzień dobry panu/pani/państwu.
• Jak się pan/pani ma?
• To jest pan Jan Kowalski. – Miło mi pana poznać.
• To jest pani Beata Kowalska. – Miło mi panią poznać.
• To jest pan Jan, pan Tomasz i pani Dorota. – Miło mi państwa poznać.
• Miło mi pana poznać, panie Marku.
• Pani Krystyno, czy może mi pani pomóc?