Gramatický rod podstatných jmen

Podstatné jméno je ohebný slovní druh, který označuje názvy věcí, objektů, míst a osob. Podstatné jméno skloňujeme pomocí čísla a pádu. Podstatné jméno má rody.

Polština má v jednotném čísle tři rody: mužský (ten), ženský (ta) a střední (to). V množném čísle můžeme rozlišovat dva rody: mužský osobní (ci) a ne-mužský osobní (ženský a střední rod, věci a zvířata mužského rodu) (te).

Většina podstatných jmen má v 1. pádu jednotného čísla následující koncovky:

• Mužský rod končí na souhlásku (např. syn, pies, brat).
• Ženský rod končí na -a (např. mama, ulica, córka).
• Střední rod končí na -o (např. kino, auto, nazwisko) nebo -e (mieszkanie, spotkanie).

Číslo podstatných jmen

Podstatná jména mohou vystupovat v jednotném nebo v množném čísle.

Jednotné číslo používáme, pokud mluvíme o jednom předmětu (např. siostra, dom, pies, dziecko).

Množné číslo používáme, pokud mluvíme o několika předmětech (např. siostry, domy, psy, dzieci).

Některá podstatná jména mají pouze formu množného čísla (např. drzwi, okulary).

Skloňování podstatných jmen

V polštině je sedm pádů: 1. pád (nominativ = mianownik), 2. pád (genitiv = dopełniacz), 3. pád (dativ = celownik), 4. pád (akuzativ = biernik), 7. pád (instrumentál = narzędnik), 6. pád (lokál = miejscownik) a 5. pád (vokativ = wołacz).

Jednotné číslo

Množné číslo

1. pád (nominativ)

1. pád je základní forma podstatného jména. 1. pád ve větě vždy vystupuje bez předložky. Odpovídá na otázky: kto? co?

Většina podstatných jmen má v 1. pádu jednotného čísla následující koncovky:

• Mužský rod končí na souhlásku (např. syn, pies, brat).
• Ženský rod končí na -a (např. mama, ulica, córka).
• Střední rod končí na -o (např. kino, auto, nazwisko) nebo -e (mieszkanie, spotkanie).

Některá podstatná jména mají v 1. pádu jednotného čísla netypické koncovky:

• koncovka -a se také objevuje v mužském rodě (ten kolega, mężczyzna, dentysta),
• koncovka –ę se objevuje také se středním rodě (to imię, kurczę),
• podstatná jména ženského rodu mohou být zakončená na souhlásku (ta krew, kość).

Množné číslo

1. pád ne-mužských osobních podstatných jmen má nejčastěji koncovku –y (dziura → dziury, krem → kremy).

Podstatná jména, jejichž kmen je v 1. pádu jednotného čísla zakončen na –k, -g, mají koncovku –i (żarówka → żarówki, kosmetyk → kosmetyki).

Podstatná jména, jejichž kmen je v 1. pádu jednotného čísla zakončen na –ń, -sz, -cz, -rz, -ż, -l, -j, -c, -dz, -ś, -ć, -ź, mají koncovku –e (grosz → grosze, pokój → pokoje, pieniądz → pieniądze, kłótnia → kłótnie).

Podstatná jména středního rodu mají v množné čísle koncovku –a (ubranie → ubrania, narzędzie → narzędzia).

Pohyblivé E

U některých podstatných jmen dochází při skloňování ke změně kořene slova (np. młotek → młotki).

1. pád mužských osobních podstatných jmen má koncovku –owie (pan → panowie). Do této skupiny patří např. pojmenování příbuzenstva (teść → teściowie, syn → synowie, ojciec → ojcowie).

Mužská osobní podstatná jména zakončená v jednotném čísle na –k, -g(a), -r, -ec mají koncovku –y (Polak → Polacy, kolega → koledzy, doktor → doktorzy, chłopiec → chłopcy).

Mužská osobní podstatná jména zakončená v jednotném čísle na -d, -ch, -sta, –t(a) mají koncovku –i (Szwed → Szwedzi, Włoch → Włosi, artysta → artyści, architekt → architekci).

Mužská osobní podstatná jména zakončená v jednotném čísle na –c, –cz, -l, -rz, -sz, -ść mají koncovku –e (rodzic → rodzice, gracz → gracze, nauczyciel → nauczyciele, lekarz → lekarze, listonosz → listonosze, gość → gośćie).

Některá mužská osobní podstatná jména mají v 1. pádu množného čísla netypické koncovky, např. brat → bracia, ksiądz → księża, Rosjanin → Rosjanie, Amerykanin → Amerykanie.

2. pád (genitiv)

2. pád používáme po předložkách: obok, bez, od, do, z, naprzeciwko, dla. 2. pád odpovídá na otázky: kogo? czego?

Některá slovesa (např. bać się, życzyć, szukać, słuchać, uczyć się) vyžadují použití 2. pádu: Uczyć się języka polskiego. Życzyć wszystkiego najlepszego..

Některá podstatná jména rodu mužského neživotného mají ve 2. pádu jednotného čísla koncovku -u. Často jsou to výrazy krátké (sok → soku), přejaté (bar → baru), podstatná jména nazývající dopravní prostředky (autobus → autobusu), podstatná jména rodu mužského, která pojmenovávají den v týdnu (wtorek → wtorku), nepočitatelná podstatná jména (cukier → cukru).

Množné číslo

Podstatná jména, která jsou v 1. pádu (kto? co?) jednotného čísla zakončena na souhlásku, mají v 2. pádě množného čísla koncovku –ów (sąsiad → sąsiadów, student → studentów) nebo –y/i (klucz → kluczy, mysz → myszy).

Podstatná jména, která jsou v 1. pádu jednotného čísla zakončena na samohlásku, mají v 2. pádě množného čísla tzv. nulovou koncovku (brama → bram, mieszkanie → mieszkań).

Pohyblivé E

U některých podstatných jmen dochází při skloňování ke změně kořene slova (np. wtorek → do wtorku).

Podstatná jména v množném čísle, která jsou v jednotném čísle rodu ženského nebo středního mají ve 2. pádu tzv. nulovou koncovku. Pokud se v zakončení výrazu nacházejí dvě souhlásky, vkládáme mezi ně samohlásku e (např. sukienka → sukienek, jajko → jajek).

3. pád (dativ)

Předložky, se kterými vystupuje 3. pád: ku, dzięki, przeciw. 3. pád odpovídá na otázky: komu? czemu?

Se 3. pádem se pojí např. tato slovesa: dać, dziękować, obiecać, pomagać, powiedzieć.

V polštině má 3. pád tyto koncovky: v mužském rodě -owi (např. mężowi, nauczycielowi) a koncovka -u (např. bratu, psu). V ženském rodě přibírá podstatné jméno koncovku –i/-y (např. babci, ulicy) a –e/-ie (koleżance, dziewczynie).

Pozor! Výměna hlásek:

• ch + e = sze (mucha → musze)
• d + e = dzie (woda → wodzie)
• g + e = dze (kolega → koledze)
• k + e = ce (matka → matce)
• r + e = rze (siostra → siostrze)
• zd + e = ździe (gwiazda → gwieździe)
• dz → g (koledzy → kolegom)
• ć → t (klienci → klientom)

4. pád (akuzativ)

4. pád vystupuje po předložkách: na, pod, przez, nad, w. 4. pád odpovídá na otázky: kogo? co?

Tvary 4. pádu používáme po takových slovesech jako např.: mieć, lubić, jeść, kupować, czytać, znać, oglądać, prosić. Avšak, pokud jsou tato slovesa použita v záporu, mění se jejich vazba, a je nutné použít 2. pád (kogo? czego?).

Při skloňování některých podstatných jmen dochází v kořeni slova k výměně hlásek (např. pies → mam psa).

Množné číslo

4. pád ne-mužských osobních podstatných jmen se rovná 1. pádu. Např.:

To są (kto?, co?) kremy. X Mam (kogo?, co?) kremy.

To są (kto?, co?) studentki. X Widzę (kogo?, co?) studentki.

4. pád mužských osobních podstatných jmen se rovná 2. pádu. Např.:

Szukam (kogo? czego?) studentów. X Znam (kogo? co?) studentów.

Nie widzę (kogo? czego?) twoich rodziców. X Widzę (kogo? co?) twoich rodziców.

7. pád (instrumentál)

7. pád používáme po předložkách: nad, pod, przed, za, między. 7. pád odpovídá na otázky: (z) kim? (z) czym?

6. pád (lokál)

6. pád vystupuje po následujících předložkách: na, po, o, przy, w(e). 6. pád odpovídá na otázky: (o) kim, (o) czym?

Podstatná jména, jejichž kmen končí na tvrdou souhlásku, mají v 6. pádu koncovku -e (např. okno → na oknie, sklep → w sklepie).

Podstatná jména rodu středního a mužského s kmenem zakončeným na měkkou souhlásku nebo s kmenem zakončeným na k, g, ch mají v 6. pádu koncovku –u (např. mieszkanie → w mieszkaniu, rok → w roku).

Některá podstatná jména rodu ženského mají koncovku –i/-y (např. kuchnia → w kuchni, praca → w pracy).

Pozor! Výměna hlásek:

• ch + e = sze (mucha → o musze)
• d + e = dzie (woda → w wodzie)
• g + e = dze (noga → o nodze)
• k + e = ce (matka → o matce)
• ł + e = le (stół → na stole)
• r + e = rze (rower → na rowerze)
• sł + e = śle (krzesło → na krześle)
• st + e = ście (miasto → w mieście)
• t + e = cie (uniwersytet – na uniwersytecie)
• zd + e = ździe (gwiazda → o gwieździe)

Množné číslo

6. pád množného čísla má koncovku –ach (góra → górach, dom → domach, Bieszczady → Bieszczadach).

5. pád (vokativ)

5. pád používáme pro oslovování.

V hovorové polštině se 5. pád často nahrazuje 1. pádem, např. Cześć, Marcin!

Ve formálních (oficiálních) situacích, kdy někoho oslovujeme, však používáme 5. pád, např. Cześć, Marcinie!

Podstatná jména mužského rodu, jejichž kmen končí na tvrdou souhlásku, mají koncovku –ie (Marcin → Marcinie, Filip → Filipie).

Podstatná jména mužského rodu, jejichž kmen končí na měkkou souhlásku, podstatná jména zakončená na -k, -g, -ch a zdrobnělá ženská jména mají koncovku -u (Tomasz → Tomaszu, Marek → Mareku, Basia → Basiu).

Podstatná jména ženského rodu mají koncovku -o (Beata → Beato, mama → mamo).

Podstatná jména slovesná

Podstatná jména, která nazývají činnosti a stavy označujeme jako podstatná jména slovesná. Tvoříme je od většiny sloves oddělením koncovky slovesa a přidáním přípony -anie, -enie, -cie, např.:

• budować → budowanie
• biegać → bieganie
• projektować → projektowanie

• chodzić → chodzenie
• robić → robienie
• mówić → mówienie

• być → bycie
• pić → picie
• myć → mycie

Přechylování

Od většiny podstatných jmen mužského rodu tvoříme podstatná jména rodu ženského pomocí přípony -ka, např.:

V polštině od některých slov mužského rodu ženské ekvivalenty netvoříme. Týká se to akademických titulů, některých povolání a pracovních pozic. Pojmenování v mužském rodě doplňujeme podstatným jménem pani. Např.:

V inzerátech a některých dalších typech komunikačních situací se mohou názvy pracovních pozic týkat obou pohlaví, i přes to, že lze vytvořit ženský ekvivalent od mužského pojmenování, např. dyrektor, kierownik, bibliotekarz, nauczyciel.

Tvoření činitelských jmen

Podstatná jména, která označují činitelská (konatelská) jména, tvoříme pomocí slovotvorných formantů, např. -arz, -ec, -ik.

• -arz (piłkarz, bramkarz, dziennikarz, pisarz, siatkarz)
• -ec (strzelec)
• -ik (przewodnik, napastnik, zawodnik, przeciwnik)