Slovosled v jednoduché větě

Základními větnými členy jsou podmět a přísudek. Kromě toho věta obvykle obsahuje slova označující podmět a přísudek, např. Mój kolega odpoczywał w górach. V jednoduché větě je slovosled pohyblivý, ale ne zcela libovolný. Na prvním místě se zpravidla nachází podmět s rozvíjejícími větnými členy, na druhém - přísudek s rozvíjejícími větnými členy:

• podmět (další rozvíjející větný člen) + přísudek (další rozvíjející větný člen)
• Nowy autobus zatrzymał się na przystanku.

Tázací věty v polštině začínají částicí czy nebo tázacím zájmenem.

• Na přísudek se ptáme pomocí částice czy, kterou přidáváme do oznamovací věty. Slovosled ve větě zůstává stejný:
  • Czy + podmět (další rozvíjející větný člen) + přísudek (další rozvíjející větný člen)?
  • Czy idziesz jutro do pracy?
  • Czy autobus zatrzymuje się na tym przystanku?
• Na doplněk se ptáme pomocí různých tázacích zájmen, např. jaki, który, jak, kiedy, gdzie, dokąd, dlaczego, kogo/czego. Po zájmenu se obvykle vyskytuje podmět a poté přísudek:
  • Tázací zájmeno + podmět (další rozvíjející větný člen) + přísudek (další rozvíjející větný člen)?
  • Kiedy dzieci wyjeżdżają na wakacje?
  • Która książka najbardziej ci się spodobała?
• Na podmět se ptáme pomocí tázacího zájmena: kto/co, po kterém následuje přísudek:
  • Kto/co + přísudek (další rozvíjející větný člen)?
  • Co leży na stole?
  • Kto jest pierwszy na mecie?
• Na vlastnost vyjádřenou jmenným tvarem slovesa se ptáme pomocí tázacích zájmen: który, jaki, kim/czym. Za těmito zájmeny následuje spona, dále pak podmět:
  • Jaki/który, kim/czym + spona + podmět (další rozvíjející větný člen)?
  • Kim jest Marcin?
  • Jaki jest ten drugi pokój?

syntax.simple_sentence.title2

Pořadí zvratného zájmena się ve větě závisí na pozici slovesa, ke kterému se vztahuje. Pokud je sloveso uprostřed věty, může se zájmeno się vyskytovat buď před slovesem, nebo za slovesem, např. Filip i Magda mogą się spotkać tylko w niedzielę. Filip i Magda spotkali się w restauracji.

Pokud je sloveso na konci věty, zájmeno się by se mělo vyskytovat před slovesem, i když ne nutně v jeho těsné blízkosti, např. Kiedy się stąd wyprowadzisz? Kiedy stąd się wyprowadzisz? Pouze v případě, kdy je věta tvořena jen slovesem, zájmeno się se vyskytuje za slovesem, např. Zakochałem się.

Zájmeno się nikdy nestojí na začátku věty - nikoli: Się interesuję filmem, nýbrž: Interesuję się filmem.

Podmět

Podmět je hlavní částí věty, která pojmenovává vykonavatele činnosti. Typický podmět se vyskytuje v 1. pádě a odpovídá na otázky: kto? co? Podmět je nejčastěji podstatné jméno nebo zájmeno v 1. pádě, např.

• Kobieta idzie do pracy.
• Liście opadają z drzew.
• Ktoś zapukał do drzwi.
• Oni interesują się teatrem.

Podmět může být také vyjádřen jiným slovním druhem ve významu podstatného jména: přídavným jménem nebo číslovkou, např. Szczęśliwi czasu nie liczą. Piąta wybiła na zegarze.

Podmět se může skládat ze dvou nebo více slov použitých v 1. pádě a spojených spojkou i. Takový podmět se nazývá několikanásobný podmět, např.

• Filip i Beata idą na koncert.
• Brzozy, dęby i sosny rosły w tym lesie.

Několikanásobný podmět může být vyjádřen pomocí dvou slov spojených předložkou z, např. Ojciec z synem poszli na spacer. Mąż z żoną oglądają film.

Nevyjádřený podmět se vyskytuje ve větě bez uvedených zájmen 1. a 2. osoby jednotného nebo množného čísla. Nevyjádřený podmět si lze domyslet na základě tvaru přísudku, např.

• (Ja) Dzwoniłem do ciebie.
• (My) Dużo podróżujemy.

Podmět ve 2. pádě se vyskytuje u sloves, která označují nadbytek nebo nedostatek něčeho, a také v konstrukcích s číslovkami, např.

• Wody w rzekach przybywa.
• Sześć samochodów stało na parkingu.

Přísudek

Přísudek je nejdůležitější částí věty, která rozhoduje o podmětu, tj. označuje jeho činnost, stav nebo vlastnost a odpovídá na otázky: co robi? co się z nim dzieje? jaki jest? kim/czym jest? Rozlišujeme tři typy přísudků.

Přísudkem je obvykle osobní sloveso v různých časech (přítomný, budoucí, minulý) oznamovacího, rozkazovacího a podmiňovacího způsobu, např.

• Magda i Beata robią zakupy.
• Oni byli w Warszawie.
• Znajdź przepis na sernik w Internecie.
• Przeczytałbym tę książkę, jest ciekawa.

Slovesný tvar přísudku závisí na typu podmětu. Pokud se podmět nachází v 1. pádě, pak se přísudek s podmětem shoduje s jeho osobou a číslem. V minulém čase, v budoucím složeném čase a v podmiňovacím způsobu se pak shoduje rovněž s jeho rodem, např.

• Ja kupię kwiaty, a ty upiecz sernik.
• Monika poszła do szkoły.

Ve větách s několikanásobným podmětem se přísudek vyskytuje v množném čísle, např.

• Jabłka, grusze i pomarańcze leżą na stole.
• Dziewczynki i chłopcy kąpią się w rzece.
• Magda z koleżanką piją herbatę.

Pokud je podmět vyjádřen podstatným jménem v množném čísle označující muže nebo osoby jiného pohlaví, pak přísudek v minulém čase, v budoucím složeném čase a v podmiňovacím způsobu označuje tvar mužského osobního rodu. Ostatní podstatná jména se pak nachází v ne-mužském osobním rodě.

• Państwo Nowakowie wrócili z Poznania.
• Marcin z Beatą poszli do kina.
• Książki i zeszyty leżały na stole.
• Studenci chętnie wyjechaliby nad morze.

U podmětu ve 2. pádě se přísudek vždy vyskytuje ve 3. osobě jednotného čísla, zatímco v minulém čase, v budoucím složeném čase a v podmiňovacím způsobu má tvar středního rodu, např.

• Zabrakło nam pieniędzy.
• Pięciu studentów uczyło się języka polskiego.

Dalším typem přísudku je jmenný přísudek, který odpovídá na otázku: jaki jest podmiot?, kim/czym jest podmiot? Tento přísudek se skládá ze dvou slov: ze slovesa być, zostać, stać się, zrobić się v osobní formě (tzv. spona) a dalším slovním druhem (tzv. jmenný tvar). Jmenný tvar slovesa je nejčastěji vyjádřen pomocí přídavného jména, podstatného jména, zájmena, číslovky, příslovce, např.

• Dzień był słoneczny.
• Magda jest nauczycielką.
• Brat został lekarzem.
• Kuba jest taki.
• Monika była pierwsza na mecie.
• Nagle zrobiło się ciemno.

V 7. pádě se nachází jmenný tvar slovesa vyjádřený pomocí podstatného jména a osobního zájmena, např. Magda została nauczycielką. On nie jest tobą. V případě, že je jako spona použito slovo to, jmenný tvar slovesa se pak vyskytuje v 1. pádě, např. Zdrowie to szczęście.

Jmenný tvar slovesa vyjádřený pomocí přídavného jména, přivlastňovacího nebo ukazovacího zájmena a řadové číslovky se vyskytuje v 1. pádě a v rámci rodu a čísla se shoduje s podmětem, např. Spektakl był ciekawy. Jabłka są słodkie. Książka jest moja. Nasi zawodnicy na mecie byli pierwsi.

Třetím typem přísudku je modální přísudek, který se skládá z osobní formy modálního slovesa chcieć, musieć, pragnąć, potrafić, woleć nebo neohebných sloves, např. należy, wypada, można, trzeba, warto, wolno a infinitivu, např.

• Musisz przeczytać tę książkę.
• Pies chce pić.
• Tutaj można mówić głośno.
• Należy podziękować wszystkim.
• Nie trzeba się spóźniać.

Předmět

Předmět je ve většině vět závislý na slovesech. Předmět odpovídá na pádové otázky: kogo/czego?, komu/czemu?, kogo/co?, z kim/czym? o kim/czym? Předmět je obvykle vyjádřen podstatným jménem nebo osobním zájmenem, např.

• Córka pomaga (komu?) matce.
• Kocham (kogo?) go.
• Czekamy (na kogo?) na ciebie.
• Rozmawiamy (o czym?) o pogodzie.
• Magda spotkała się (z kim?) z Beatą.

Sloveso může mít poměrně často více než jeden předmět, např. Prosiłem (koho?) koleżankę (o co?) o radę. Nazar kupił (co?) prezent (komu?) matce.

Sloveso předmětu poskytuje odpovídající gramatický tvar, tj. určený pád.

2. pád
kogo/czego?

3. pád
komu/czemu?

4. pád
kogo/co?

7. pád
kim/czym?

6. pád
o kim/czym?

Předmět se v kladné větě užívá ve 4. pádu, v záporné větě pak ve 2. pádu.

Spojení přídavného jména s podstatným jménem

Přídavné jméno je s podstatným jménem ve shodě, což znamená, že se mu přizpůsobuje podle rodu, čísla a pádu. Přídavné jméno má v jednotném čísle tři rody: mužský, např. nowy dom, ženský, např. nowa sukienka, střední, např. nowe okno. V množném čísle se vyskytuje pouze ve dvou rodech: v mužském osobním rodě (podstatná jména označující muže nebo osoby v jiných rodech), např. nowi pracownicy a ne-mužském osobním rodě (ostatní podstatná jména), např. nowe meble, nowe sukienki, nowe okna.

Přídavná jména a podstatná jména se skloňují podle různých vzorů skloňování a mají různé koncovky.

Jednotné číslo

Množné číslo

Spojení přídavného jména s podstatným jménem životným (označujícím lidi a zvířata) ve 4. pádě jednotného čísla mužského rodu má tvar 2. pádu, např. Widziałem nowego pracownika firmy. On ma dużego psa. Spojení přídavného jména s podstatným jménem neživotným přijímá tvar podstatného jména v 1. pádě, např. Widziałem nowy dom Marka.

Spojení přídavného jména s podstatným jménem v mužském osobním rodě (označujícím muže nebo osoby jiného rodu) ve 4. pádě množného čísla přijímá tvar 2. pádu, např. Poznałam nowych pracowników z Polski.. Všechna ostatní podstatná jména a jejich označení mají tvar 1. pádu, např. W zoo widzieliśmy lwy afrykańskie. Magda kupiła nowe sukienki.

Pokud přizpůsobíme rod, číslo a pád, lze stejným způsobem spojit podstatné jméno s jinými názvy, které vyjadřujeme následovně:

• přivlastňovacím zájmenem, např. twój brat, nasza rodzina, moje mieszkanie
• ukazovacím zájmenem, např. ten rower, ta dziewczyna, te imieniny
• tázacím zájmenem, např. jaki koncert? jaka pogoda? jakie spodnie?
• řadovou číslovkou, např. pierwszy rok, piąta godzina, trzecie miejsce

Uvedená zájmena a řadové číslovky se skloňují podle stejného vzoru jako u přídavných jmen, např. Poznałam twojego nowego dyrektora. Jej córka chodzi do czwartej klasy. W tym nowym mieszkaniu jest więcej miejsca.

Pořadí zájmen a řadových číslovek je přesně definováno, nachází se vždy před podstatným jménem, např. mój telefon, ta restauracja, pierwsze danie.

Pořadí přídavného jména závisí na jeho významu. Pokud označuje nestálou (kvalitativní) vlastnost, předchází mu podstatné jméno, např. świeży sok, czysta woda, nowy telefon; pokud označuje stálou (kvalitní) vlastnost, jde za podstatné jméno, např.: sok pomarańczowy, woda gazowana, telefon komórkowy.

Spojení podstatného jména s podstatným jménem ve 2. pádě

Dalším rozvíjejícím větným členem ve tvaru podstatného jména může být i jiné podstatné jméno, např. rzeka Wisła, książka nauczycielki, sok z jabłek. Takovýto další rozvíjející větný člen se vyskytuje ve tvaru 2. pádu, který je neměnný, např. książka nauczycielki, książki nauczycielki, książce nauczycielki, książkę nauczycielki.

Další rozvíjející větný člen ve 2. pádě má následující koncovky:

Jednotné číslo

Množné číslo

Další rozvíjející větný člen ve 2. pádě má různé významy a odpovídá na různé otázky. Nejčastěji:

• má kvalitativní význam a odpovídá na otázku jaki/jaka/jakie?, např. język gestów, koncert muzyki klasycznej, miejsce spotkań.
• označuje příslušnost a odpovídá na otázku czyj/czyja/czyje?, např. dom rodziców, pokój córki, powieść Olgi Tokarczuk.
• vyskytuje se po podstatných jménech, která označují množství a odpovídá na otázku czego?, např. szklanka cukru, filiżanka kawy, kilogram jabłek.

Spojení číslovky s podstatným jménem

Tvar číslovky ve spojení s podstatným jménem závisí na čísle, které pojmenovává a také na rodě podstatného jména, s kterým se pojí.

Číslovka jeden se vyskytuje ve třech rodech a pojí se s podstatným jménem v 1. pádě jednotného čísla, např. jeden samochód, jedna książka, jedno okno.

Číslovka dwa má několik různých tvarů rodu.

Tvary dwa a dwie se pojí s podstatným jménem v 1. pádě množného čísla, např. dwa samochody, dwie siostry. V mužském osobním rodě, pokud mluvíme o mužích nebo o osobách v jiném rodě, má číslovka dva tvary. Tvar dwaj se spojuje s podstatným jménem v 1. pádě množného čísla, např. dwaj synowie, dwaj pasażerowie, zatímco tvary dwóch/dwu se spojují s podstatným jménem ve 2. pádě množného čísla, např. dwóch synów, dwóch pasażerów.

Číslovky trzy a cztery se vyskytují ve dvou rodech: mužském osobním a ne-mužském osobním.

Tvary ne-mužského osobního rodu trzy a cztery se pojí s podstatným jménem v 1. pádě množného čísla, např. trzy złote, cztery jabłka.

V mužském osobním rodě máme dva tvary. Tvary trzej a czterej se spojují s podstatnými jmény v 1. pádě množného čísla, např. trzej synowie, czterej pasażerowie, zatímco tvary trzech a czterech se spojují s podstatným jménem ve 2. pádě množného čísla, např. trzech synów, czterech pasażerów.

Číslovky, které označují číslice od 5 do 900, se vyskytují ve dvou tvarech: v mužském osobním a ne-mužském osobním rodě. Oba tvary se pojí s podstatnými jmény ve 2. pádě množného čísla.

Pokud je vícečlenná číslovka zakončena slovem jeden, pak je toto slovo vždy neohebné a spojuje se s podstatným jménem ve 2. pádě množného čísla, např. dwudziestu jeden uczniów, sto pięćdziesiąt jeden książek.

Podstatná jména v množném čísle mají následující koncovky.

Souřadně spojené věty

Souřadně spojené věty se skládají ze dvou jednoduchých vět, které se vzájemně významově doplňují, přestože jsou na sobě gramaticky nezávislé. Mohou se sloučit přímo, např. Piła kawę, czytała książkę, nebo pomocí spojek, např. Piła kawę i czytała książkę. Spojky vyjadřují různé významové vztahy mezi jednotlivými větami.

Rozlišujeme několik typů souřadně spojených vět, ve kterých se nachází přesně určené spojky.

Souvětí podřadná

Souvětí podřadné se skládá ze dvou na sobě závislých vět - věty hlavní (na kterou se ptáme) a věty vedlejší (která na otázku odpovídá). Věta vedlejší nahrazuje (nebo doplňuje) nevyjádřenou část věty hlavní, např. podmět, přísudek, přívlastek, předmět, příslovečné určení.

Známe několik druhů podřadných souvětí.

Pořadí vět ve větě podřadné

Věta vedlejší se může nacházet:

• po větě hlavní, např. Nie byłam w pracy (dlaczego?), ponieważ źle się czułam.
• před větou hlavní, např. Ponieważ źle się czułam, nie byłam w pracy (dlaczego?).
• uvnitř věty hlavní, např. Książka (która?), którą kupiłam, była ciekawa.