Gramatický rod podstatných jmen

Podstatné jméno je ohebný slovní druh, který označuje názvy věcí, objektů, míst a osob. Podstatné jméno skloňujeme pomocí čísla a pádu. Podstatné jméno má rody.

Polština má v jednotném čísle tři rody: mužský (ten), ženský (ta) a střední (to). V množném čísle můžeme rozlišovat dva rody: mužský osobní (ci) a ne-mužský osobní (ženský a střední rod, věci a zvířata mužského rodu) (te).

Většina podstatných jmen má v 1. pádu jednotného čísla následující koncovky:

• Mužský rod končí na souhlásku (např. syn, pies, brat).
• Ženský rod končí na -a (např. mama, ulica, córka).
• Střední rod končí na -o (např. kino, auto, nazwisko) nebo -e (mieszkanie, spotkanie).

Číslo podstatných jmen

Podstatná jména mohou vystupovat v jednotném nebo v množném čísle.

Jednotné číslo používáme, pokud mluvíme o jednom předmětu (např. siostra, dom, pies, dziecko).

Množné číslo používáme, pokud mluvíme o několika předmětech (např. siostry, domy, psy, dzieci).

Některá podstatná jména mají pouze formu množného čísla (např. drzwi, okulary).

Skloňování podstatných jmen

V polštině je sedm pádů: 1. pád (nominativ = mianownik), 2. pád (genitiv = dopełniacz), 3. pád (dativ = celownik), 4. pád (akuzativ = biernik), 7. pád (instrumentál = narzędnik), 6. pád (lokál = miejscownik) a 5. pád (vokativ = wołacz).

Jednotné číslo

Množné číslo

1. pád (nominativ)

1. pád je základní forma podstatného jména. 1. pád ve větě vždy vystupuje bez předložky. Odpovídá na otázky: kto? co?

Většina podstatných jmen má v 1. pádu jednotného čísla následující koncovky:

• Mužský rod končí na souhlásku (např. syn, pies, brat).
• Ženský rod končí na -a (např. mama, ulica, córka).
• Střední rod končí na -o (např. kino, auto, nazwisko) nebo -e (mieszkanie, spotkanie).

Některá podstatná jména mají v 1. pádu jednotného čísla netypické koncovky:

• koncovka -a se také objevuje v mužském rodě (ten kolega, mężczyzna, dentysta),
• koncovka –ę se objevuje také se středním rodě (to imię, kurczę),
• podstatná jména ženského rodu mohou být zakončená na souhlásku (ta krew, kość).

2. pád (genitiv)

2. pád používáme po předložkách: obok, bez, od, do, z, naprzeciwko, dla. 2. pád odpovídá na otázky: kogo? czego?

Některá slovesa (např. bać się, życzyć, szukać, słuchać, uczyć się) vyžadují použití 2. pádu: Uczyć się języka polskiego. Życzyć wszystkiego najlepszego..

Některá podstatná jména rodu mužského neživotného mají ve 2. pádu jednotného čísla koncovku -u. Často jsou to výrazy krátké (sok → soku), přejaté (bar → baru), podstatná jména nazývající dopravní prostředky (autobus → autobusu), podstatná jména rodu mužského, která pojmenovávají den v týdnu (wtorek → wtorku), nepočitatelná podstatná jména (cukier → cukru).

Pohyblivé E

U některých podstatných jmen dochází při skloňování ke změně kořene slova (np. wtorek → do wtorku).

Podstatná jména v množném čísle, která jsou v jednotném čísle rodu ženského nebo středního mají ve 2. pádu tzv. nulovou koncovku. Pokud se v zakončení výrazu nacházejí dvě souhlásky, vkládáme mezi ně samohlásku e (např. sukienka → sukienek, jajko → jajek).

3. pád (dativ)

Předložky, se kterými vystupuje 3. pád: ku, dzięki, przeciw. 3. pád odpovídá na otázky: komu? czemu?

Se 3. pádem se pojí např. tato slovesa: dać, dziękować, obiecać, pomagać, powiedzieć.

V polštině má 3. pád tyto koncovky: v mužském rodě -owi (např. mężowi, nauczycielowi) a koncovka -u (např. bratu, psu). V ženském rodě přibírá podstatné jméno koncovku –i/-y (např. babci, ulicy) a –e/-ie (koleżance, dziewczynie).

Pozor! Výměna hlásek:

• ch + e = sze (mucha → musze)
• d + e = dzie (woda → wodzie)
• g + e = dze (kolega → koledze)
• k + e = ce (matka → matce)
• r + e = rze (siostra → siostrze)
• zd + e = ździe (gwiazda → gwieździe)
• dz → g (koledzy → kolegom)
• ć → t (klienci → klientom)

4. pád (akuzativ)

4. pád vystupuje po předložkách: na, pod, przez, nad, w. 4. pád odpovídá na otázky: kogo? co?

Tvary 4. pádu používáme po takových slovesech jako např.: mieć, lubić, jeść, kupować, czytać, znać, oglądać, prosić. Avšak, pokud jsou tato slovesa použita v záporu, mění se jejich vazba, a je nutné použít 2. pád (kogo? czego?).

Při skloňování některých podstatných jmen dochází v kořeni slova k výměně hlásek (např. pies → mam psa).

7. pád (instrumentál)

7. pád používáme po předložkách: nad, pod, przed, za, między. 7. pád odpovídá na otázky: (z) kim? (z) czym?

6. pád (lokál)

6. pád vystupuje po následujících předložkách: na, po, o, przy, w(e). 6. pád odpovídá na otázky: (o) kim, (o) czym?

Podstatná jména, jejichž kmen končí na tvrdou souhlásku, mají v 6. pádu koncovku -e (např. okno → na oknie, sklep → w sklepie).

Podstatná jména rodu středního a mužského s kmenem zakončeným na měkkou souhlásku nebo s kmenem zakončeným na k, g, ch mají v 6. pádu koncovku –u (např. mieszkanie → w mieszkaniu, rok → w roku).

Některá podstatná jména rodu ženského mají koncovku –i/-y (např. kuchnia → w kuchni, praca → w pracy).

Pozor! Výměna hlásek:

• ch + e = sze (mucha → o musze)
• d + e = dzie (woda → w wodzie)
• g + e = dze (noga → o nodze)
• k + e = ce (matka → o matce)
• ł + e = le (stół → na stole)
• r + e = rze (rower → na rowerze)
• sł + e = śle (krzesło → na krześle)
• st + e = ście (miasto → w mieście)
• t + e = cie (uniwersytet – na uniwersytecie)
• zd + e = ździe (gwiazda → o gwieździe)

5. pád (vokativ)

5. pád používáme pro oslovování.

Podstatná jména slovesná

Podstatná jména, která nazývají činnosti a stavy označujeme jako podstatná jména slovesná. Tvoříme je od většiny sloves oddělením koncovky slovesa a přidáním přípony -anie, -enie, -cie, např.:

• budować – budowanie
• biegać – bieganie
• projektować – projektowanie

• chodzić – chodzenie
• robić – robienie
• mówić – mówienie

• być – bycie
• pić – picie
• myć – mycie

Přechylování

Od většiny podstatných jmen mužského rodu tvoříme podstatná jména rodu ženského pomocí přípony -ka, např.:

V polštině od některých slov mužského rodu ženské ekvivalenty netvoříme. Týká se to akademických titulů, některých povolání a pracovních pozic. Pojmenování v mužském rodě doplňujeme podstatným jménem pani. Např.:

V inzerátech a některých dalších typech komunikačních situací se mohou názvy pracovních pozic týkat obou pohlaví, i přes to, že lze vytvořit ženský ekvivalent od mužského pojmenování, např. dyrektor, kierownik, bibliotekarz, nauczyciel.