Přejít k obsahu

Gramatický rod podstatných jmen

Podstatné jméno je ohebný slovní druh, který označuje názvy věcí, objektů, míst a osob. Podstatné jméno skloňujeme pomocí čísla a pádu. Podstatné jméno má rody.

Polština má v jednotném čísle tři rody: mužský (ten), ženský (ta) a střední (to). V množném čísle můžeme rozlišovat dva rody: mužský osobní (ci) a ne-mužský osobní (ženský a střední rod, věci a zvířata mužského rodu) (te).

Většina podstatných jmen má v 1. pádu jednotného čísla následující koncovky:

  • Mužský rod končí na souhlásku (např. syn, pies, brat).
  • Ženský rod končí na -a (např. mama, ulica, córka).
  • Střední rod končí na -o (např. kino, auto, nazwisko) nebo -e (mieszkanie, spotkanie).

Číslo podstatných jmen

Podstatná jména mohou vystupovat v jednotném nebo v množném čísle.

Jednotné číslo používáme, pokud mluvíme o jednom předmětu (např. siostra, dom, pies, dziecko).

Množné číslo používáme, pokud mluvíme o několika předmětech (např. siostry, domy, psy, dzieci).

Některá podstatná jména mají pouze formu množného čísla (např. drzwi, okulary).

Skloňování podstatných jmen

V polštině je sedm pádů: 1. pád (nominativ = mianownik), 2. pád (genitiv = dopełniacz), 3. pád (dativ = celownik), 4. pád (akuzativ = biernik), 7. pád (instrumentál = narzędnik), 6. pád (lokál = miejscownik) a 5. pád (vokativ = wołacz).

Jednotné číslo
Rodmužský životný (ten)mužský neživotný (ten)ženský (ta)střední (to)
1. pád (nominativ)
kto? co?
syn, piessport, pomidormama, ulicanazwisko, mieszkanie
2. pád (genitiv)
kogo? czego?
syna, psasportu, pomidoramamy, ulicynazwiska, mieszkania
3. pád (dativ)
komu? czemu?
synowi, psusportowi, pomidorowimamie, ulicynazwisku, mieszkaniu
4. pád (akuzativ)
kogo? co?
syna, psasport, pomidormamę, ulicęnazwisko, mieszkanie
7. pád (instrumentál)
z kim? z czym?
synem, psemsportem, pomidoremmamą, ulicąnazwiskiem, mieszkaniem
6. pád (lokál)
o kim? o czym?
synu, psiesporcie, pomidorzemamie, ulicynazwisku, mieszkaniu
5. pád (vokativ)
synu, psiesporcie, pomidorzemamo, uliconazwisko, mieszkanie
Množné číslo
Rodmužský osobní (ci)ne-mužský osobní (te)
1. pád (nominativ)
kto? co?
synowiepsy, sporty, pomidory, mamy, ulice, nazwiska, mieszkania
2. pád (genitiv)
kogo? czego?
synówpsów, sportów, pomidorów, mam, ulic, nazwisk, mieszkań
3. pád (dativ)
komu? czemu?
synompsom, sportom, pomidorom, mamom, ulicom, nazwiskom, mieszkaniom
4. pád (akuzativ)
kogo? co?
synówpsy, sporty, pomidory, mamy, ulice, nazwiska, mieszkania
7. pád (instrumentál)
z kim? z czym?
synamipsami, sportami, pomidorami, mamami, ulicami, nazwiskami, mieszkaniami
6. pád (lokál)
o kim? o czym?
synachpsach, sportach, pomidorach, mamach, ulicach, nazwiskach, mieszkaniach
5. pád (vokativ)
synowiepsy, sporty, pomidory, mamy, ulice, nazwiska, mieszkania

1. pád (nominativ)

1. pád je základní forma podstatného jména. 1. pád ve větě vždy vystupuje bez předložky. Odpovídá na otázky: kto? co?

Většina podstatných jmen má v 1. pádu jednotného čísla následující koncovky:

  • Mužský rod končí na souhlásku (např. syn, pies, brat).
  • Ženský rod končí na -a (např. mama, ulica, córka).
  • Střední rod končí na -o (např. kino, auto, nazwisko) nebo -e (mieszkanie, spotkanie).

Některá podstatná jména mají v 1. pádu jednotného čísla netypické koncovky:

  • koncovka -a se také objevuje v mužském rodě (ten kolega, mężczyzna, dentysta),
  • koncovka ę se objevuje také se středním rodě (to imię, kurczę),
  • podstatná jména ženského rodu mohou být zakončená na souhlásku (ta krew, kość).

2. pád (genitiv)

2. pád používáme po předložkách: obok, bez, od, do, z, naprzeciwko, dla. 2. pád odpovídá na otázky: kogo? czego?

Některá slovesa (např. bać się, życzyć, szukać, słuchać, uczyć się) vyžadují použití 2. pádu: Uczyć się języka polskiego. Życzyć wszystkiego najlepszego..

Některá podstatná jména rodu mužského neživotného mají ve 2. pádu jednotného čísla koncovku -u. Často jsou to výrazy krátké (soksoku), přejaté (barbaru), podstatná jména nazývající dopravní prostředky (autobusautobusu), podstatná jména rodu mužského, která pojmenovávají den v týdnu (wtorekwtorku), nepočitatelná podstatná jména (cukiercukru).

Pohyblivé E

U některých podstatných jmen dochází při skloňování ke změně kořene slova (np. wtorekdo wtorku).

Podstatná jména v množném čísle, která jsou v jednotném čísle rodu ženského nebo středního mají ve 2. pádu tzv. nulovou koncovku. Pokud se v zakončení výrazu nacházejí dvě souhlásky, vkládáme mezi ně samohlásku e (např. sukienkasukienek, jajkojajek).

3. pád (dativ)

Předložky, se kterými vystupuje 3. pád: ku, dzięki, przeciw. 3. pád odpovídá na otázky: komu? czemu?

Se 3. pádem se pojí např. tato slovesa: dać, dziękować, obiecać, pomagać, powiedzieć.

V polštině má 3. pád tyto koncovky: v mužském rodě -owi (např. mężowi, nauczycielowi) a koncovka -u (např. bratu, psu). V ženském rodě přibírá podstatné jméno koncovku i/-y (např. babci, ulicy) a e/-ie (koleżance, dziewczynie).

Pozor! Výměna hlásek:

  • ch + e = sze (muchamusze)
  • d + e = dzie (wodawodzie)
  • g + e = dze (kolegakoledze)
  • k + e = ce (matkamatce)
  • r + e = rze (siostrasiostrze)
  • zd + e = ździe (gwiazdagwieździe)
  • dz → g (koledzykolegom)
  • ć → t (klienciklientom)

4. pád (akuzativ)

4. pád vystupuje po předložkách: na, pod, przez, nad, w. 4. pád odpovídá na otázky: kogo? co?

Tvary 4. pádu používáme po takových slovesech jako např.: mieć, lubić, jeść, kupować, czytać, znać, oglądać, prosić. Avšak, pokud jsou tato slovesa použita v záporu, mění se jejich vazba, a je nutné použít 2. pád (kogo? czego?).

Při skloňování některých podstatných jmen dochází v kořeni slova k výměně hlásek (např. piesmam psa).

7. pád (instrumentál)

7. pád používáme po předložkách: nad, pod, przed, za, między. 7. pád odpovídá na otázky: (z) kim? (z) czym?

6. pád (lokál)

6. pád vystupuje po následujících předložkách: na, po, o, przy, w(e). 6. pád odpovídá na otázky: (o) kim, (o) czym?

Podstatná jména, jejichž kmen končí na tvrdou souhlásku, mají v 6. pádu koncovku -e (např. oknona oknie, sklepw sklepie).

Podstatná jména rodu středního a mužského s kmenem zakončeným na měkkou souhlásku nebo s kmenem zakončeným na k, g, ch mají v 6. pádu koncovku u (např. mieszkaniew mieszkaniu, rokw roku).

Některá podstatná jména rodu ženského mají koncovku i/-y (např. kuchniaw kuchni, pracaw pracy).

Pozor! Výměna hlásek:

  • ch + e = sze (muchao musze)
  • d + e = dzie (wodaw wodzie)
  • g + e = dze (nogao nodze)
  • k + e = ce (matkao matce)
  • ł + e = le (stółna stole)
  • r + e = rze (rowerna rowerze)
  • sł + e = śle (krzesłona krześle)
  • st + e = ście (miastow mieście)
  • t + e = cie (uniwersytetna uniwersytecie)
  • zd + e = ździe (gwiazdao gwieździe)

5. pád (vokativ)

5. pád používáme pro oslovování.

Podstatná jména slovesná

Podstatná jména, která nazývají činnosti a stavy označujeme jako podstatná jména slovesná. Tvoříme je od většiny sloves oddělením koncovky slovesa a přidáním přípony -anie, -enie, -cie, např.:

  • budowaćbudowanie
  • biegaćbieganie
  • projektowaćprojektowanie
  • chodzićchodzenie
  • robićrobienie
  • mówićmówienie
  • byćbycie
  • pićpicie
  • myćmycie

Přechylování

Od většiny podstatných jmen mužského rodu tvoříme podstatná jména rodu ženského pomocí přípony -ka, např.:

r. mužskýr. ženský
dyrektordyrektorka
lekarzlekarka
bibliotekarzbibliotekarka
programistaprogramistka

V polštině od některých slov mužského rodu ženské ekvivalenty netvoříme. Týká se to akademických titulů, některých povolání a pracovních pozic. Pojmenování v mužském rodě doplňujeme podstatným jménem pani. Např.:

r. mužskýr. ženský
prezydentpani prezydent
ministerpani minister
profesorpani profesor
dyrektorpani dyrektor

V inzerátech a některých dalších typech komunikačních situací se mohou názvy pracovních pozic týkat obou pohlaví, i přes to, že lze vytvořit ženský ekvivalent od mužského pojmenování, např. dyrektor, kierownik, bibliotekarz, nauczyciel.

Zpět na začátek