Dokonavá a nedokonavá slovesa

Základní formou slovesa je infinitiv, který je v polštině zakončený na –ć nebo –c např. jechać, lubić, móc, pomóc.

Slovesa se v polštině dělí na dokonavá a nedokonavá. Slovesa nedokonavá odpovídají na otázku co robić? a ukazují činnost jako proces trvající v čase, např. czytać, organizować, sprzątać. Dokonavá slovesa odpovídají na otázku co zrobić? a ukazují činnost jako událost nebo jako výsledek, např. przeczytać, zorganizować, sprzątnąć.

Většina sloves tvoří vidové dvojice, ve kterých je jedno sloveso nedokonavé, a druhé - dokonavé.

Nedokovaná a dokonavá slovesa ve vidových dvojicích se od sebe mohou různým způsobem lišit.

• Slovesa dokonavá nejčastěji tvoříme od nedokonavých přidáním předpony wy-, z/s-, po-, za-, u-, na-, prze-, např. –pić – wypić, jeść – zjeść, jechać – pojechać.
• Méně často se slovesa nedokonavá a dokonavá liší příponami. Nedokonavá slovesa jsou obvykle zakončená na -ać, -ować, -awa, a slovesa dokonavá na -ić/yć, -ać, -nąć, např. wkupować – kupić, sprzątać – sprzątnąć. Často to doprovázejí různé změny v základu slovesa, např. –otwierać – otworzyć, dawać – dać, spotykać się – spotkać się, wracać – wrócić.
• Někdy mají nedokonavé a dokonavé tvary sloves odlišné kořeny slov, např. brać – wziąć, oglądać – obejrzeć, mówić – powiedzieć, widzieć – zobaczyć.

Část sloves dokonavý protějšek nemá, např. móc, musieć, wiedzieć, pracować, studiować, siedzieć, stać.

Nedokonavá slovesa se časují ve všech třech časech: přítomném, minulém a budoucím. Dokonavá slovesa mají pouze čas minulý a budoucí.

Tvoření předponových sloves

Pomocí předpony lze změnit význam sloves. Význam slovesa závisí na volbě předpony. Např.:

wyjechać - Rok temu wyjechaliśmy do Polski.

Předpona wy- označuje změnu směru nebo provedení konkrétního cíle akce.

pojechać - Na urlop pojedziemy do parku narodowego.

Předpona po- označuje pozdější čas určité akce od určitého časového bodu.

przyjechać - Marta przyjedzie samochodem.

Předpona przy- označuje realizaci konkrétního záměru.

Osobní tvary slovesa

Slovesa v polštině mají v jednotném i množném čísle tři osoby, kterým odpovídají osobní zájmena.

Zájmena 1. a 2. osoby jsou ve větě často vynechávány, protože na ně odkazují koncovky slovesných tvarů, např. idziesz (ty), czytaliśmy (my).

Zájmena 3. osoby vystupují v různých rodech a vyžadují použití slovesa ve správném rodu: v jednotném čísle - on mówił (r. mužský), ona mówiła (r. ženský), ono mówiło (r. střední), a v množném čísle - oni mówili (r. mužský osobní), one mówiły (r. ne-mužský osobní).

Zájmeno oni se používá místo podstatných jmen, která označují muže nebo osoby různého pohlaví, např. Oni (chłopcy) biegali po podwórku. Oni (pasażerowie) wysiadają z pociągu. Zájmeno one se používá u podstatných jmen, která označují osoby ženského pohlaví, děti, zvířata, předměty a jevy, např. One (kobiety) wsiadają do samolotu. One (książki) leżały na stole.

Ve zdvořilostních obratech se slovíčka pan / pani pojí se slovesy ve 3. osobě jednotného čísla, a państwo se slovesy ve 3. osobě čísla množného, např. Czy pani wybrała kolor? Państwo mogą kupić ten komputer.

Ohýbání sloves se nazývá časování (konjugace).

Přítomný čas - časování -ę, -esz

Polština používá tři časy: přítomný, minulý a budoucí.

Přítomný čas znamená, že činnost právě teď probíhá nebo je vykonávána často nebo má nadčasový charakter, např. Magda czyta ogłoszenia. Filip często chodzi do kina. Kraków leży na południu Polski.

V přítomném čase se slovesa časují podle tří schémat (konjugací), které nazýváme na základě koncovek 1. a 2. osoby jednotného čísla.

Podle konjugace –ę, -esz se časují slovesa, která mají různá zakončení, např. pisać, nieść, pić, myć, pracować, dawać.

• Slovesa, která patří do konjugace –ę, -esz mají často v přítomném čase jiný základ než infinitiv, např. pracować – pracuje, dawać – daje, brać – bierze.
• U jednoslabičných sloves, např. myć (się), żyć, pić, se ve všech osobních tvarech mezi základem slovesa a koncovkou nachází hláska j, např. myć – myje, pić – pije.
• U sloves zakončených na –ować, např. pracować, studiować, kupować, fotografować, malować, budować, se přípona –owa- mění na –uj-, např. studiuję, pracujesz, kupuje, fotografujemy, malujecie, budują.
• U sloves, která končí na –wać, např. dawać, wstawać, poznawać, szanować, se přípona –wa- mění na –j-, např. daję, wstajesz, poznaje, szanujemy.
• Některá slovesa v přítomném čase mají dva různé základy (kmeny): jeden (zakončený na tvrdou souhlásku) v 1. osobě jednotného čísla (niosę) a ve 3. osobě množného čísla (niosą), a druhý (zakončený na měkkou souhlásku) ve zbývajících tvarech (niesiesz, niesie, niesiemy, niesiecie).

Přítomný čas - časování -ę, -isz/ysz

Podle konjugace -ę, -isz/ysz se časují slovesa, která jsou zakončena na –ić, -yć, -eć, např. mówić, lubić, uczyć się, tańczyć, myśleć, widzieć, słyszeć.

Přítomný čas - časování -m, -sz

Podle konjugace -m, -sz se časují slovesa, která jsou zakončená na -ać nebo -eć, např. czytać, mieszkać, nazywać się, przepraszać, rozmawiać, umieć, rozumieć.

Abychom ve 3. osobě množného čísla od sebe oddělili dvě samohlásky, vkládáme před koncovku -ą souhlásku -j-, např. czytać – czytają, umieć – umieją.

Přítomný čas - nepravidelná slovesa

Mnoho sloves má v infinitivu a přítomném čase odlišné tvary, např. być – jest, iść – idzie, wiedzieć – wie. U řady sloves v přítomném čase dochází k výměně souhlásek d : dz, r : rz, g : ż, dż : dź, např. idę – idziesz, mogę – możesz, biorę – bierzesz, jeżdże – jedździsz. Časování některých sloves je nutné naučit se zpaměti.

Minulý čas

Minulý čas označuje činnosti nebo stavy, které se uskutečnily v minulosti, např. Beata była chora. Magda i córka robiły zakupy. Marcin i Filip spotkali się u Beaty.

Všechna slovesa (nedokonavá i dokonavá) tvoří tvary minulého času, např. Wczoraj czytałem książkę. Wczoraj przeczytałem książkę.

Slovesa v minulém čase mění tvary v závislosti na rodu. V jednotném čísle jsou tři rody: mužský, ženský a střední (ve středním rodě se v podstatě používá pouze 3. osoba), např. chłopiec biegał, dziewczynka śpiewała, dziecko bawiło się. V množném čísle rozlišujeme dva rody: mužský osobní a ne-mužský osobní. Tvary mužského osobního rodu používáme k označování činností vykonávaných muži nebo osobami různého pohlaví, např. panowie odpoczywali, nauczyciele pracowali, dziewczynki i chłopcy biegali. V ostatních případech, tedy pokud se činnost nebo stav vztahuje k ženám, dětem, zvířatům, rostlinám, věcem, používáme formy ne-mužského osobního rodu, např. kobiety rozmawiały, dzieci bawiły się, psy leżały, kwiaty rosły, samochody jechały.

Tvary minulého času tvoříme od kmene infinitivu (po odejmutí zakončení -ć nebo -c) pomocí přípony ł a rodových koncovek:

kmen slovesa + přípona minulého času ł + koncovka určující rod a osobu

Jednotné číslo

Množné číslo

V množném čísle má mužský osobní rod tvary se souhláskou l: -liśmy, -liście, -li, a rod ne-mužský osobní se souhláskou ł: -łyśmy, -łyście, -ły.

czytać, kupować

Jednotné číslo

Množné číslo

U sloves zakončených na -eć, např. mieć, woleć, widzieć, lecieć, rozumieć, dochází k výměně e na a ve všech tvarech slovesa kromě rodu mužského osobního.

mieć, rozumieć

Jednotné číslo

Množné číslo

U sloves zakončených na -ść, např. nieść, przynieść, wieźć, dochází k výměně e na o ve všech tvarech slovesa kromě mužského osobního rodu. Ve 3. osobě mužského rodu se o mění na ó.

przynieść, wieźć

Jednotné číslo

Množné číslo

Nepravidelné tvary minulého času má sloveso iść a od něj odvozená slovesa s předponami od-, z-, po-, przy-, prze-, w-, wy- např. wejść, wyjść, przyjść, pójść, odejść.

iść, przyjść

Jednotné číslo

Množné číslo

Koncovky minulého času jsou pohyblivé - mohou být odděleny od kmene slovesa a připojeny k jinému slovu, které sloveso předchází. Můžeme povědět:

Kiedy przyjechaliśmy do domu, było już późno. nebo Kiedyśmy przyjechali do domu, było już późno.

Czy o tym pomyślałeś? nebo Czyś o tym pomyślał?

Složený budoucí čas

Budoucí čas informuje o tom, že se daná činnost stane v budoucnosti. V polštině má budoucí čas dokonavých a nedokonavých sloves odlišnou podobu. U dokonavých sloves se budoucnost vyjadřuje budoucím časem složeným, např. Jutro Beata będzie pracować nad nowym projektem. W niedzielę będę miała gości.; zatímco u nedokonavých sloves budoucím časem jednoduchým, např. Wieczorem pójdziemy na koncert. Za tydzień Magda i córka pojadą nad morze..

Složený budoucí čas tvoříme od nedokonavých sloves dvěma způsoby:

• pomocné sloveso być v příslušné osobě budoucího času + infinitiv.

  Osoba	Pomocné sloveso być	czytać	pracować
  ja	będę	będę czytać	będę pracować
  ty	będziesz	będziesz czytać	będziesz pracować
  on/ona/ono pan/pani	będzie	będzie czytać	będzie pracować
  my	będziemy	będziemy czytać	będziemy pracować
  wy	będziecie	będziecie czytać	będziecie pracować
  oni/one państwo	będą	będą czytać	będą pracować

• pomocné sloveso być v příslušné osobě budoucího času + 3. osoba minulého času v jednotném čísle mužského nebo ženského rodu (ve 3. osobě rovněž středního rodu), a v množném čísle rodu mužského osobního nebo ne-mužského osobního.

  Jednotné číslo

  Osoba	Pomocné sloveso być	r. mužský	r. ženský	r. střední
  ja	będę	będę czytał	będę czytała	-
  ty	będziesz	będziesz czytał	będziesz czytała	-
  on/ona/ono pan/pani	będzie	będzie czytał	będzie czytała	będzie czytało

  Množné číslo

  Osoba	Pomocné sloveso być	r. mužský osobní	r. ne-mužský osobní
  my	będziemy	będziemy czytali	będziemy czytały
  wy	będziecie	będziecie czytali	będziecie czytały
  oni/one państwo	będą	będą czytali	będą czytały

Modální slovesa móc, chcieć, musieć v budoucím čase se časují pouze podle následujícího vzoru: sloveso być v budoucím čase + 3. osoba jednotného nebo množného čísla minulého času, např. Jutro będę musiał długo pracować. Czy będziecie chcieli tam pojechać? Ona będzie mogła to zrobić.

Jednoduchý budoucí čas

Jednoduchý budoucí čas tvoříme od sloves dokonavých. Takové tvary mají koncovky přítomného času (viz přítomný čas), ale význam budoucího času, např. Jutro spotkamy się na kawę. Za tydzień Filip pojedzie na wycieczkę rowerową.

Rozkazovací způsob

Tvary rozkazovacího způsobu používáme v neformálních situacích k vyjadřování doporučení, proseb a rozkazů. Protože takováto vyjádření jsou namířená přímo k adresátovi, rozkazovací způsob má jen tři tvary: 2. osobu jednotného čísla (ty), 1. a 2. osobu množného čísla (my, vy).

Základní tvar rozkazovacího způsobu je 2. osoba jednotného čísla, ke které se v množném čísle přidávají osobní koncovky -my i -cie, např. pisz - piszmy - piszcie, przypomnij - przypomnijmy - przypomnijcie, czytaj - czytajmy - czytajcie.

U sloves konjugace –ę, -esz a konjugace –ę, -isz/ysz tvoříme tvar 2. osoby jednotného čísla odtržením osobní koncovky od tvaru 2. osoby jednotného čísla přítomného času -esz, -isz/ysz.

• Pokud je základ (kmen) po odtržení koncovky zakončen na jednu souhlásku, má 2. osoba rozkazovacího způsobu formu bez koncovky, např. pisz(esz) → pisz, pracuj(esz) → pracuj, niesi(esz) → nieś, mów(isz) → mów, ucz(ysz) się → ucz się, idzi(esz) → idź.
• Pokud je základ (kmen) po odtržení koncovky zakončen na dvě souhlásky, přidáváme ke 2. osobě rozkazovacího způsobu koncovku -ij, např. przypomn(isz) → przypomnij, sprzątni(esz) → sprzątnij.

U sloves konjugace –m, -sz tvoříme tvar 2. osoby jednotného čísla odtržením koncovky –ą od 3. osoby množného čísla, např. czytaj(ą) → czytaj, słuchaj(ą) → słuchaj, jedz(ą) → jedz, wiedz(ą) → wiedz.

Některé nepravidelné tvary 2. osoby rozkazovacího způsobu je nutné se naučit, např. być - bądź, mieć - miej, wziąć - weź.

Ve formálních (oficiálních) kontaktech, obracíme-li se na někoho pomocí zájmen pan/pani, formulujeme doporučení, prosby a rozkazy jinak.

• Používáme částici niech a tvar 3. osoby jednotného nebo množného čísla přítomného času, např. Niech pan czyta dalej. Teraz niech pani mówi. Niech państwo posłuchają tej piosenki.
• Používáme tvary proszę a infinitiv, např. Proszę czytać dalej. Teraz proszę mówić. Proszę posłuchać tej piosenki.

Podmiňovací způsob

Tvary podmiňovacího způsobu slouží k označování činností, které se mohou konat pod určitou podmínkou nebo k vyjádření prosby.

V podmiňovacím způsobu slovesa používáme v jednotném čísle mužského i ženského rodu (ve 3. osobě také ve středním rodu), a v množném čísle v rodu mužském osobním i ne-mužském osobním.

Jednotné číslo

Množné číslo

Tvary podmiňovacího způsobu tvoříme tak, že ke tvaru 3. osoby minulého času přidáme -by, a v 1. a 2. osobě ještě osobní koncovky: -m, -ś, -śmy, -ście, např. mógłbym, mógłbyś, moglibyśmy, moglibyście.

Koncovky podmiňovacího způsobu je možné od slovesa oddělit. Velmi často je přidáváme ke spojce, např. Byłoby dobrze, gdybym wróciła jeszcze dziś. Czybyś mógł otworzyć okno?

Trpný rod

Slovesa, která ve 4. pádu otevírají prostor pro podmět a doplněk, se mohou vyskytovat v aktivním i pasivním tvaru. V běžně mluvené polštině se nejčastěji používají tvary činného rodu, které vyjadřují přirozené obsahové uspořádání: vykonavatel děje je subjekt a objekt děje je předmět, např. Jan Matejko namalował ten obraz, Paweł czyta książkę. V trpném rodu je toto uspořádání obrácené: objekt děje je podmětem a vykonavatel děje je předmětem, nebo je z věty zcela vynechán, např. Ten obraz został namalowany przez Jana Matejkę. Książka jest czytana przez Pawła. Zamek został zbudowany w XVI wieku. Ve spisovné polštině se častěji používají tvary trpného rodu.

Tvar trpného rodu se skládá ze dvou slov:

• osobní tvar pomocného slovesa być nebo zostać

a

• slovesného přídavného jména trpného zakončeného na -ny, -ony, -ty

Tvary trpného rodu od nedokonavých sloves tvoříme pomocí pomocného slovesa być. Pomocí tohoto slovesa lze tvořit tvary minulého, přítomného i budoucího času, např.: Książka była czytana przez Pawła. Blog jest pisany przez znanego podróżnika. Konkurs będzie organizowany przez uczniów.

Tvary trpného rodu od dokonavých sloves tvoříme zpravidla pomocí pomocného slovesa zostać. Pomocí tohoto slovesa lze tvořit tvary minulého a budoucího času, např.: Obraz został namalowany przez Jana Matejkę. Ratusz zostanie zrekonstruowany przez niemiecką firmę.

Pomocná slovesa być a zostać se časují stejně jako všechny ostatní slovesa - podle osoby, čísla, času, rodu a způsobu. Slovesná přídavná jména trpná mají příslušné tvary - v jednotném čísle mužského a ženského rodu (ve 3. osobě také středního), v množném čísle - mužského a ne-mužského osobního, např.

Tvary trpného rodu slovesa zaprosić v minulém čase

Jednotné číslo

Množné číslo

Neosobní tvary

Sloveso má neosobní tvary, které umožňují skrýt nebo vynechat ve větě vykonavatele děje. Neosobní tvary různých časů mají odlišnou podobu. To závisí na slovesném času a vidu.

Neosobní tvary minulého času se tvoří stejným způsobem od dokonavých a nedokonavých sloves. Koncovka se přidává k základu slovesa -no, -ono, -to, např.:

Ratusz zbudowano w XVI w.

W szkole zorganizowano zawody sportowe.

Sklep już zamknięto.

Neosobní tvary přítomného času se tvoří pouze od nedokonavých sloves. Ke tvaru 3. osoby jednotného čísla se přidává zvratné zájmeno się, např.:

W mieście buduje się nowy stadion.

Coraz mniej się czyta, coraz częściej słucha się audiobooków.

Neosobní tvary budoucího času závisí na vidu slovesa. U dokonavých sloves se ke 3. osobě jednotného čísla přidává zvratné zájmeno się, např.:

W przyszłości zbuduje się również nowy basen.

Nedokonavá slovesa mají tvary složené z 3. osoby pomocného slovesa być v budoucím čase, zvratného zájmena się a infinitivu, např.:

W przyszłym roku będzie się budować nową dzielnicę mieszkalną.

Přechodníky a slovesná přídavná jména

Přechodník je neosobní tvar slovesa, který má vlastnosti přídavného jména nebo příslovce. Přechodníky dělíme na adjektivní a adverbiální. Slovesná přídavná jména určují vlastnosti související s dějem. Slovesná přídavná jména dělíme na činná a trpná a skloňujeme je stejně jako přídavná jména podle pádů, čísla a rodu (zpravidla odpovídají na otázky jaki? jaka? jakie?). Přechodníky adverbiální jsou nesklonné a označují dva děje realizované současně (přechodník současný) nebo jeden děj konaný po druhém (přechodník minulý). Přechodníky adverbiální se častěji objevují v psaných textech. S přechodníky minulými se v běžné polštině setkáváme spíše sporadicky.

Slovesné přídavné jméno činné

S podstatným jménem, k němuž se vztahuje, tvoří vztah shody, tzn. stejně jako přídavné jméno se shoduje s podstatným jménem, k němuž se vztahuje, z hlediska pádu, čísla a rodu. Slovesná přídavná jména činná tvoříme pouze od nedokonavých sloves. Např.:

pisać → piszący

czytać → czytający

Např.:

Patrzył na kolegę, który pisał e-mail. → Patrzył na kolegę piszącego e-mail.

Zobaczyłam koleżankę, która czytała czasopismo. → Zobaczyłam koleżankę czytającą czasopismo.

Příklad tvoření slovesného jména činného v 1. pádě jednotného čísla:

Konjugace -ę, -esz

pisać → oni/one piszą → pisząc → piszący → pisząca → piszące

Konjugace -ę, -isz/ysz

mówić → oni/one mówią → mówiąc → mówiący → mówiąca → mówiące

Konjugace -m, -sz

czytać → oni/one czytają → czytając → czytający → czytająca → czytające

jeść → oni/one jedzą → jedząc → jedzący → jedząca → jedzące

Slovesné přídavné jméno trpné

S podstatným jménem, k němuž se vztahuje, tvoří vztah shody, tzn. stejně jako přídavné jméno se shoduje s podstatným jménem, k němuž se vztahuje, z hlediska pádu, čísla a rodu. Slovesná přídavná jména trpná tvoříme především od přechodných sloves (tedy od těch, která mají aktivní a pasivní rod). Např.:

pisać → pisany/napisany

czytać → czytany/przeczytany

Např.:

Piotr czyta wiadomość, którą napisała jego koleżanka. → Piotr czyta wiadomość napisaną przez jego koleżankę.

Přechodník současný

Označuje děj, který se odehrává současně s jiným dějem uvedeným ve větě a který je vyjádřen osobním tvarem slovesa. Tyto přechodníky tvoříme od tvaru 3. osoby množného čísla nedokonavých sloves přítomného času pomocí formantu -c. Např.:

idą + c = idąc

piszą + c = pisząc

czytają + c = czytając

śpiewają + c = śpiewając

Např.:

Szedł ulicą. Spotkał koleżankę. → Idąc ulicą, spotkał koleżankę.

Konjugace -ę, -esz

pisać → oni/one piszą → pisząc

Konjugace -ę, -isz/ysz

mówić → oni/one mówią → mówiąc

Konjugace -m, -sz

czytać → oni/one czytają → czytając

jeść → oni/one jedzą → jedząc

Přechodník minulý

Označuje děj, který se odehrál před jiným dějem uvedeným ve větě a který je vyjádřen osobním tvarem slovesa. Tyto přechodníky tvoříme od tvaru 3. osoby jednotného čísla sloves tvořených v minulém čase pomocí formantů -wszy, -łszy. Např.:

napisać → napisawszy

przeczytać → przeczytawszy

zjeść → zjadłszy

Např.:

Napisawszy list, poszedłem na pocztę.

Przeczytawszy książkę, zabrała się do pisania artykułu.

Zjadłszy obiad, wróciliśmy do pracy.