Dokonavá a nedokonavá slovesa
Základní formou slovesa je infinitiv, který je v polštině zakončený na
Slovesa se v polštině dělí na dokonavá a nedokonavá. Slovesa nedokonavá odpovídají na otázku
Většina sloves tvoří vidové dvojice, ve kterých je jedno sloveso nedokonavé, a druhé - dokonavé.
Nedokonavá slovesa | Dokonavá slovesa |
---|---|
Nedokovaná a dokonaví slovesa ve vidových dvojicích se od sebe mohou různým způsobem lišit.
- Slovesa dokonavá nejčastěji tvoříme od nedokonavých přidáním předpony
wy-, z/s-, po-, za-, u-, na-, prze- , např.–pić – wypić, jeść – zjeść, jechać – pojechać . - Méně často se slovesa nedokonavá a dokonavá liší příponami. Nedokonavá slovesa jsou obvykle zakončená na
-ać, -ować, -awa , a slovesa dokonavá na-ić/yć, -ać, -nąć , např.wkupować – kupić, sprzątać – sprzątnąć . Často to doprovázejí různé změny v základu slovesa, např.–otwierać – otworzyć, dawać – dać, spotykać się – spotkać się, wracać – wrócić . - Někdy mají sloveso nedokonavé a dokonavé odlišné kořeny slov, např.
brać – wziąć, oglądać – obejrzeć, mówić – powiedzieć, widzieć – zobaczyć .
Část sloves dokonavý protějšek nemá, např.
Nedokonavá slovesa se časují ve všech třech časech: přítomném, minulém a budoucím. Dokonavá slovesa mají pouze čas minulý a budoucí.
Osobní tvary slovesa
Slovesa v polštině mají v jednotném i množném čísle tři osoby, kterým odpovídají osobní zájmena.
Osoba | Jednotné číslo | Množné číslo |
---|---|---|
1. osoba | ||
2. osoba | ||
3. osoba |
Zájmena 1. a 2. osoby jsou ve větě často vynechávány, protože na ně odkazují koncovky slovesných tvarů, např.
Zájmena 3. osoby vystupují v různých rodech a vyžadují použití slovesa ve správném rodu: v jednotném čísle -
Zájmeno
Ve zdvořilostních obratech se slovíčka
Ohýbání sloves se nazývá časování (konjugace).
Přítomný čas - časování -ę, -esz
Polština používá tři časy: přítomný, minulý a budoucí.
Přítomný čas znamená, že činnost právě teď probíhá nebo je vykonávána často nebo má nadčasový charakter, např.
V přítomném čase se slovesa časují podle tří schémat (konjugací), které nazýváme na základě koncovek 1. a 2. osoby jednotného čísla.
Podle konjugace
Osoba | Koncovka | |||||
---|---|---|---|---|---|---|
- Slovesa, která patří do konjugace
–ę, -esz mají často v přítomném čase jiný základ než infinitiv, např.pracować – pracuje, dawać – daje, brać – bierze . - U jednoslabičných sloves, např.
myć (się), żyć, pić , se ve všech osobních tvarech mezi základem slovesa a koncovkou nachází hláskaj , např.myć – myje, pić – pije . - U sloves zakončených na
–ować , např.pracować, studiować, kupować, fotografować, malować, budować , se přípona–owa- mění na–uj- , např.studiuję, pracujesz, kupuje, fotografujemy, malujecie, budują . - U sloves, která končí na
–wać , např.dawać, wstawać, poznawać, szanować , se přípona–wa- mění na–j- , např.daję, wstajesz, poznaje, szanujemy . - Některá slovesa v přítomném čase mají dva různé základy (kmeny): jeden (zakončený na tvrdou souhlásku) v 1. osobě jednotného čísla (
niosę ) a ve 3. osobě množného čísla (niosą ), a druhý (zakončený na měkkou souhlásku) ve zbývajících tvarech (niesiesz, niesie, niesiemy, niesiecie ).
Přítomný čas - časování -ę, -isz/ysz
Podle konjugace
Osoba | Koncovka | ||||
---|---|---|---|---|---|
Přítomný čas - časování -m, -sz
Podle konjugace
Osoba | Koncovka | ||||
---|---|---|---|---|---|
Abychom ve 3. osobě množného čísla od sebe oddělili dvě samohlásky, vkládáme před koncovku
Přítomný čas - nepravidelná slovesa
Mnoho sloves má v infinitivu a přítomném čase odlišné tvary, např.
Osoba | |||||
---|---|---|---|---|---|
Osoba | |||||
---|---|---|---|---|---|
Minulý čas
Minulý čas označuje činnosti nebo stavy, které se uskutečnily v minulosti, např.
Všechna slovesa (nedokonavá i dokonavá) tvoří tvary minulého času, např.
Slovesa v minulém čase mění tvary v závislosti na rodu. V jednotném čísle jsou tři rody: mužský, ženský a střední (ve středním rodě se v podstatě používá pouze 3. osoba), např.
Tvary minulého času tvoříme od kmene infinitivu (po odejmutí zakončení
kmen slovesa + přípona minulého času ł + koncovka určující rod a osobu
Jednotné číslo
Osoba | r. mužský | r. ženský | r. střední |
---|---|---|---|
Množné číslo
Osoba | r. mužský osobní | r. ne-mužský osobní |
---|---|---|
V množném čísle má mužský osobní rod tvary se souhláskou
czytać, kupować
Jednotné číslo
Osoba | r. mužský | r. ženský | r. střední |
---|---|---|---|
Množné číslo
Osoba | r. mužský osobní | r. ne-mužský osobní |
---|---|---|
U sloves zakončených na
mieć, rozumieć
Jednotné číslo
Osoba | r. mužský | r. ženský | r. střední |
---|---|---|---|
Množné číslo
Osoba | r. mužský osobní | r. ne-mužský osobní |
---|---|---|
U sloves zakončených na
przynieść, wieźć
Jednotné číslo
Osoba | r. mužský | r. ženský | r. střední |
---|---|---|---|
Množné číslo
Osoba | r. mužský osobní | r. ne-mužský osobní |
---|---|---|
Nepravidelné tvary minulého času má sloveso
iść, przyjść
Jednotné číslo
Osoba | r. mužský | r. ženský | r. střední |
---|---|---|---|
Množné číslo
Osoba | r. mužský osobní | r. ne-mužský osobní |
---|---|---|
Koncovky minulého času jsou pohyblivé - mohou být odděleny od kmene slovesa a připojeny k jinému slovu, které sloveso předchází. Můžeme povědět:
Složený budoucí čas
Budoucí čas informuje o tom, že se daná činnost stane v budoucnosti. V polštině má budoucí čas dokonavých a nedokonavých sloves odlišnou podobu. U dokonavých sloves se budoucnost vyjadřuje budoucím časem složeným, např.
Složený budoucí čas tvoříme od nedokonavých sloves dvěma způsoby:
- pomocné sloveso
być v příslušné osobě budoucího času + infinitiv.Osoba Pomocné sloveso być czytać pracować ja będę będę czytać będę pracować ty będziesz będziesz czytać będziesz pracować on/ona/ono pan/pani będzie będzie czytać będzie pracować my będziemy będziemy czytać będziemy pracować wy będziecie będziecie czytać będziecie pracować oni/one państwo będą będą czytać będą pracować - pomocné sloveso
być v příslušné osobě budoucího času + 3. osoba minulého času v jednotném čísle mužského nebo ženského rodu (ve 3. osobě rovněž středního rodu), a v množném čísle rodu mužského osobního nebo ne-mužského osobního.Jednotné číslo
Osoba Pomocné sloveso być r. mužský r. ženský r. střední ja będę będę czytał będę czytała - ty będziesz będziesz czytał będziesz czytała - on/ona/ono pan/pani będzie będzie czytał będzie czytała będzie czytało Množné číslo
Osoba Pomocné sloveso być r. mužský osobní r. ne-mužský osobní my będziemy będziemy czytali będziemy czytały wy będziecie będziecie czytali będziecie czytały oni/one państwo będą będą czytali będą czytały
Modální slovesa
Jednoduchý budoucí čas
Jednoduchý budoucí čas tvoříme od sloves dokonavých. Takové tvary mají koncovky přítomného času (viz přítomný čas), ale význam budoucího času, např.
Osoba | Konjugace | Konjugace | Konjugace |
---|---|---|---|
Rozkazovací způsob
Tvary rozkazovacího způsobu používáme v neformálních situacích k vyjadřování doporučení, proseb a rozkazů. Protože takováto vyjádření jsou namířená přímo k adresátovi, rozkazovací způsob má jen tři tvary: 2. osobu jednotného čísla (ty), 1. a 2. osobu množného čísla (my, vy).
Osoba | Koncovka | ||||
---|---|---|---|---|---|
Základní tvar rozkazovacího způsobu je 2. osoba jednotného čísla, ke které se v množném čísle přidávají osobní koncovky
U sloves konjugace
- Pokud je základ (kmen) po odtržení koncovky zakončen na jednu souhlásku, má 2. osoba rozkazovacího způsobu formu bez koncovky, např.
pisz(esz) → pisz, pracuj(esz) → pracuj, niesi(esz) → nieś, mów(isz) → mów, ucz(ysz) się → ucz się, idzi(esz) → idź . - Pokud je základ (kmen) po odtržení koncovky zakončen na dvě souhlásky, přidáváme ke 2. osobě rozkazovacího způsobu koncovku
-ij , např.przypomn(isz) → przypomnij, sprzątni(esz) → sprzątnij .
U sloves konjugace
Některé nepravidelné tvary 2. osoby rozkazovacího způsobu je nutné se naučit, např.
Ve formálních (oficiálních) kontaktech, obracíme-li se na někoho pomocí zájmen
- Používáme částici
niech a tvar 3. osoby jednotného nebo množného čísla přítomného času, např.Niech pan czyta dalej. Teraz niech pani mówi. Niech państwo posłuchają tej piosenki. - Používáme tvary
proszę a infinitiv, např.Proszę czytać dalej. Teraz proszę mówić. Proszę posłuchać tej piosenki.
Podmiňovací způsob
Tvary podmiňovacího způsobu slouží k označování činností, které se mohou konat pod určitou podmínkou nebo k vyjádření prosby.
V podmiňovacím způsobu slovesa používáme v jednotném čísle mužského i ženského rodu (ve 3. osobě také ve středním rodu), a v množném čísle v rodu mužském osobním i ne-mužském osobním.
Jednotné číslo
Osoba | Koncovka | r. mužský | r. ženský | r. střední |
---|---|---|---|---|
Množné číslo
Osoba | Koncovka | r. mužský osobní | r. ne-mužský osobní |
---|---|---|---|
Tvary podmiňovacího způsobu tvoříme tak, že ke tvaru 3. osoby minulého času přidáme
Koncovky podmiňovacího způsobu je možné od slovesa oddělit. Velmi často je přidáváme ke spojce, např.